close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Drabbles #1

29. června 2015 v 19:18 | Rory |  Drabble
Je tady první várka drabblů, jak napovídá název, nebude to nic moc úsměvného, ale podle mého si zaslouží být aspoň připomenuti. Schválně, kolik postav poznáte?


Opilý umělec
Jen pojď! Doslova dům křičel. Poustevník si nemohl pomoct, zase zalezl do toho baru, ze kterého už jej snad tisíckrát vyhnali. Ale komu to vadí? Pomyslel si a pokrčil rameny. Opět se dostal do alkoholového opojení. V tom se nejlépe psaly ty prasácké - vlastně erotické knížky. A že o ně byl zájem! Možná větší než o Kámasútru.
Většinu svých sexuálních radovánek si vybavil až druhý den. Bolest hlavy pro něj nebyla překážkou. První čeho si vždy všiml, byly krásné dívky v posteli, s nimiž si minulou noc užíval. Hned na to popsané stránky papírů rukopisem samotného mistra rozházené po stole.

Zohaven
Ještě předtím než nasadil si masku, mu přáno nebylo. Ač zjizven a zohaven na kráse vnitřní nestrádal a za svým šel si snem. Za snem o dívce spanilé, jež nestihl zachránit včas. A hle! Spatřiv rivala, jak srdce ji z těla vyrval. Ten ničema! Jak může s klidným svědomím kropit jejich mladou lásku krví? Jen úšklebek na tváři zrádcově se skvěl. Třímal srdce panny, jež ve svitu měsíčním pomalu chladlo.
Rukou sevřenou v pěst pohrozil do větru. Ty, jenž zradil jsi mne. Trp! Plať za své činy! Zapřísáhl se, že smrt její pomstí a maskou oranžovou zakryl svou zohyzděnou tvář.

Kletba
Snad celá kletba klanu byla nesena na jeho bedrech. Vybrali ho, aby zastal úlohu všemocné zkázy, která nebude nikdy zapomenuta. A nikdy prominuta…
"Přineseš nám všem mír," zněla mu v hlavě věta, kterou vyřkl vrásčitý stařec. Taková nabídka se neodmítá. Měl na výběr?
Toužil po míru víc než kdokoli jiný, možná to byl jen přehnaný cit pro zodpovědnost. Návrh starších bez sebemenšího zaváhání přijal. Tím vlastně zvolil život obětního beránka a zároveň nenáviděného vyhnance. Svého úkolu se zhostil profesionálně jako herec své role, do níž uzamkl všechny emoce. Svůj slib i osud klanu zpečetil krví a chladným kovem ostré čepele.

Jeden z nich
Hněv v jeho hrudi ho spaloval a nepříjemně svíral, nejradši by vykřikl, jak je tenhle svět nespravedlivý. Ale to on neuměl, smutek i zlost z jeho smrti v sobě dusil. Přemítal, proč to musel být právě on? Čím se provinil, že byl nucen tento svět opustit předčasně?
Jistě, někdy ho ta jeho kamera štvala a nejradši by mu ji nacpal někam, ale na druhou stranu jeho úsměv přinášel do jejich gangu určitou jistotu. To, co dokázal poskytnout, byla ochota, pochopení a věta: "Klídek, klídek. Nějak to dopadne." Měl pravdu, nějak to dopadlo, ale pro něj ten konec nebyl moc šťastný.

Monstrum
Přestože byl pro mnohé zrůdou, ztělesněným nihilismem nebo dokonce nositelem smrti, ona se do něj zamilovala, i když to byl on, kdo ji unesl. Vždy dokázala vnímat i druhou stránku věci. Trvala na tom, že pod tou nepřívětivou přetvářkou a hranou maskou, kterou si každý den nasazoval, je někdo, kdo chce milovat a být milován. Ne, někdo, kdo přináší do duší strach a bezmoc. Neusiloval o přízeň toho pofiderního vládce jejich zpustošeného světa, který stejně obývali jen vyvrhelové a vrazi. A ona to moc dobře věděla, viděla to v jeho sytě zelených očích. Proto, když naposledy roztáhl havraní křídla, plakala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.